Památník

Počasí se konečně umoudřilo a venku svítí již druhý den slunce. Obloha je jasná bez mraků. Prošla jsem zahradu. Potěšila se s květinami, které se snaží pozdravit se sluncem.. Ptáci si zřejmě hrají na honičku. Vítr stále fouká ještě ledový.   

Po návratu ze zahrady mne napadlo, že bych mohla naladit kytaru. Už dlouho jsem na ni nehrála. Jdu hledat ladičku. Místo ladičky jsem ve skříni objevila památník z dětství. V tu chvíli jsem zapomněla, co vlastně hledám. Lehce jsem pohladila desky památníku a přenesla se zpět do časů dávno minulých. 

V den mých osmých narozenin jsem dostala svůj památník. Ještě dnes si vybavuji jeho vůni. Hned jsem si jej musela podepsat. A 2.B nesmělo chybět. 

Začala jsem v něm pomalu listovat a prohlížet si obrázky od svých nejbližších, spolužáků, kamarádů, učitelů,,, Za každou kresbou, věnováním nebo citátem se skrývají  přběhy mého dětství. Vybavuji si zpět obličeje a ve vzpomínkách se vracím do školních let.

Když zavřu oči, vidím spolužačku Věrku, se kterou jsme tak rády vybarvovaly omalovánky. Ivu, která si vždy chtěla půjčovat moje lakované boty s mašlí. Se Štěpánkou jsme hrály na schovávanou. Pepík mne tahal za copy. Paní učitelka Jana byla moc hodná a krásně se usmívala.... Některé vzpomínky jsou veselé, jiné zase smutné.

Jeden z prvních obrázků, které se objevily v mém památníku byly tulipány s citátem. Tento citát mne provází celý život. V těžkých chvílích si vždy na něj vzpomenu. 

" Být člověkem - to dostačí!"    

 J. Vrchlický

Listuji dál a prohlížím si každý obrázek s jemnou nostalgií. Zastavím se u dalších citátů. Přemýšlím, jak mne ovlivnily. Jak moc se podle nich v životě řídím. 

"Neslibuj, že vykonáš, nechlub se, že jsi vykonala, 

ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily."

 J. A. Komenský

Brouzdání v minulosti i vzpomínkách se trochu protáhlo. Kytaru, tu naladím někdy jindy. Doufám, že ladičku příště najdu hned, neboť ve skříni je ještě plno krabic s fotografiemi.