Často se
mi stává, že mám hlavu plnou myšlenek a nemůžu spát. Bloudím
po domě, piji čaj, čtu knihu nebo se dívám jen tak do tmy.
Nevím, kdy přesně přišla myšlenka oprášit korálky a vymýšlet šperky. Místo "půlnočního bloumání" jsem zapálila svíčku, vylovila na dně skříně krabice a boxy plné minerálů, korálků, šnůrek... Svět okolo přestal existovat.
V noci je zvláštní ticho. V domě i venku se ozývají zvuky, které se liší od těch denních. Do okna svítí měsíc a hvězdy okolo něj tančí. Někdy je slyšet vítr, jen tak si zpívá snad hvězdám k tanci. V tu jedinečnou chvíli vím, že nikdo a nic nemá sílu mne vyrušit.
A tak vznikla "Půlnoční dílna". Tvořím šperky na zakázku nebo jen tak, když cítím potřebu tvoření a plynutí. Každý šperk vytvořím pouze jednou, neboť ctím jedinečnost.
Vše v životě je jedinečné a nic se neopakuje. Proto mé šperky jsou vždy po jednou kuse, aby potěšily jedinečnou osobnost.
Až se dnes rozloučí den a přijde tma, zapálím svíčku, rozezním tibetskou mísu a pracovnu provoním růží a jasmínem. Už teď mám v hlavě plno nápadů. Má fantazie se začíná toulat ke korálkům.
Vždyť jedinečnost je tak rozmanitá a každou chvíli jiná. Je zázračná.
P.S. Kromě šperků ráda tvořím i věnečky. Jakmile vidím jemné látky, už vím, co bude následovat. A korálky, ty nikdy nesmí chybět. :)))
Mám ráda adventní čas. Období čekání a těšení se na vánoce. Čas, kdy vyzdobím zahradu, dům, maluji na okna, vážu věnce, uklízím, peču cukroví, poslouchám koledy... Mnohem častěji přemýšlím o tom, co mi rok přinesl, co vzal i co jsem opustila.
To ráno, kdy mne slunce polechtalo svými prvními paprsky bylo jiné. Vzduch voněl. Byla v něm cítit vláha a jemný dotek moře. Tak moc jsem potřebovala ven. Dýchat a naplnit se paprsky slunce.
Často se mi stává, že mám hlavu plnou myšlenek a nemůžu spát. Bloudím po domě, piji čaj, čtu knihu nebo se dívám jen tak do tmy.
