Brambora

V noci nasněžilo. Celé okolí je pokryté sněhem. Svítí slunce a svými paprsky tančí, kde dosahne. Z bílého sněhu vytváří nekonečné množství blýskavých křišťálů. Konečně se z nevídané krásy přesunu do reality.

Ne,že by se mi nechtělo ještě snít o blýskavém sněhu. Jenže cítím již vůní kávy a odpoledního zákusku. Zákusek mého dětství. Brambora.

Pro mne je to stále ten nejlepší zákusek. Milovala jsem ji v dětství a láska k ní přetrvala. Když jsem byla malá, kupovali mi ji rodiče v útulné cukrárně vedle loutkového divadla. Bramboru mám spojenou s pohádkami a krásnými zážitky.

A dnes si ji vychutnávám stejně jako v dětství. Usednu ke kávě a už držím svůj dezertní talířek z bílého porcelánu. Vezmu si papírový košíček s bramborou do ruky a hlavně moc nedýchat. Jinak bude zase kakao všude.

Zakousnu se a kakao padá na šaty. Je to stále stejné. Proč tam dávají tolik kakaa ? Letí myšlenka hlavou. Zřejmě, aby to bylo dobré. Možná, kdybych nebyla nedočkavá a držela si způsobně talířek... Zastavím myšlenky a vychutnávám si dál svůj sladký zázrak. 

Miluji chuť hořkého kakaa, nadýchaného kakaového krému, jemného piškotu a sladkého marcipánu. Ta hořkosladká kombinace je pro mne od dětství fascinující. Je jemná, neodolatelná, smyslná. Naplňuje mne klid, štěstí a radost. Mám jako vždy celou pusu od kakaa.

Venku opět začíná sněžit. K zemi se snáší mnoho krásných vloček, aby vytvořily zimní pokrývku. Tiše se dívám do zahrady, jak sníh zůstává na větvích. A všude je posvátný klid. Je to tak vždy. Vždyť přece sněží a má pusa od kakaa se stále ještě usmívá.

ZE ŽIVOTA