Adventní věnce

Mám ráda adventní čas. Období čekání a těšení se  na vánoce. Čas, kdy vyzdobím zahradu, dům, maluji na okna, vážu věnce, uklízím, peču cukroví, poslouchám koledy... Mnohem častěji přemýšlím o tom, co mi rok přinesl, co vzal i co jsem opustila. 

Den jde brzy spát, tma zahalí celé okolí. Je čas na svíčky a vůně v aromalampě. Mám touhu být v tichosti sama se sebou.

Živé věnce vážu většinou den nebo dva před první adventní nedělí. Těším se na ten čas, kdy rozum má dovolenou a vnímám jen své nitro.

Chodím po zahradě a povídám si se stromy, keři... Děkuji jim, že mi poskytují část sebe, abych mohla uvázat věnce. K adventnímu věnci váži i další vánoční věnec na dveře.

Letos byl na tvoření opravdu krásný den. Obloha zůstala po celý čas bez mraků a slunce mi svítilo na práci. Hřálo mne svými paprsky. Cítila jsem jej ještě dlouho na tváři, i když dávno zašlo.

Měla jsem plnou terasu nasříhaných větviček stříbrného smrku, cesmíny, buxusu, thuje, cypřiše i tisu. Korpusy ze slámy už čekaly koupené, stejně jako vázací drát. Práce šla pěkně od ruky a dokonce jsem se přistihla, že si prozpěvuji.

Při vázání jsem vzpomínala na všechny, které jsem měla ráda a kteří zde již nejsou. Možná tu nejsou fyzicky, z mého srdce však nikdy neodešli. Pociťovala jsem vděk a pokoru za vše, co mám. Když jsem věnec dovazovala, ukápla mi slza. Ani nevím, kde se vzala.

Letos jsem toužila mít věnce jednoduché a co nejvíce přírodní. Přidala jsem šišky, skořici, badyán, skořápky ořechů, nasušila pomeranče, dřevěné ozdoby, mašle a nakonec i skleněné perličky.

Většinu přízdob jsem připevnila drátky. Jen perličky se musely kamarádit s tavnou pistolí. Její horké lepidlo zase mělo chuť kamarádit se s mými prsty. Spálila jsem se jen jednou. O čem jsem asi snila.

Štěstí, že mám vždy po ruce Rescue - Krizový sprej z Bachových esencí. Už mnohokrát mne zachránil před ošklivou spáleninou nebo puchýři. A zachránil  nejen mne.

Věnec už visí na vchodových dveřích a první svíčka je zapálená. Dívám se do jejího měkkého plamene a tiše sním. O čem? O tom snad někdy příště.